pěší trasy

Je čas vydat se na své vlastní dobrodružství!

Vyberte si trasu, která vyhovuje právě vašim potřebám a naplánujte si své vlastní dobrodružství, i třeba na jeden jediný den. Určitě to stojí za to!

Proč putovat po Cyrilometodějské stezce?

Dálkové trasy Cyrilometodějské stezky zvou na poutní místa a archeologické lokality, které zásadním způsobem přispěly k rozvoji slovanské kultury. Jsou značeny obousměrně a vybízejí k putování bez hranic, a to nejen státních.

Připravujeme pro vás

Snad každý si rád přináší něco z turistiky ať už to jsou různé turistické a upomínkové předměty. Bude-li putovat po Cyrilometodějské stezce, máme pro vás připraveny následující tiskoviny, které by vás mohly motivovat k putování po stezce:

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Dnešní chrám Panny Marie má původ ve velkolepé stavbě, kterou financoval tehdejší majitel panství Jan z Rottalu a synové jeho bratra. Svou polohou – 718 m. n. m. – je nejvýše položenou sakrální stavbou na Moravě s trvalou duchovní správou.

Kostel s dvouvěžovým průčelím měl být oslavou pětistého výročí zahnání tatarských hord. Velkolepý chrám se dvěma věžemi byl dostavěn v roce 1747 a stojí na místě bývalé malé mariánské kaple, jejíž základy byly identifikovány při rekonstrukci dlažby v létech 2010-2011. Byl postaven podle projektu Ignáce Cyraniho z Bolleshausu.
Nad vstupním portálem je významné dílo českého malíře a mozaikáře Viktora Foerstera, mladšího bratra slavného hudebního skladatele. Obraz Panny Marie Svatohostýnské je složený z 260.000 barevných kamínků, které tvoří plochu 26 m2 . Zobrazuje legendu o hostýnských událostech, a proto Ježíšek, kterého drží Panna Maria v náručí, metá blesky na tatarský tábor divokých nájezdníků. Masivní hlavní vrata zdobí šest bronzových čtvercových polí s monogramy IHS a MARIA se čtyřmi reliéfy českých světců: sv. Václava, sv. Vojtěcha, sv. Ludmily a sv. Hedviky. Interiér svou prosvětleností, jednoduchostí a střídmou rytmizací obvodových kaplí je již pobarokní – klasicistický, s původně bílými stěnami. Hlavní oltář tvoří menza s bronzovým tabernáklem od Vosmíka završeným vzácnou plastikou Krista na kříži podle Myslbeka. Zhotovil ho akademický sochař Jan Tříska. Pod sloupovým baldachýnem je místo obvyklého oltářního obrazu opět vyobrazení hostýnské legendy. Přímo na stěně je upevněna postava hostýnské Madony s Ježíškem a pod ní reliéf znázorňující zázračné pokoření Tatarů.

Zdroj: www.hostyn.cz

Křížová cesta Dušana Jurkoviče

Jurkovič situoval svoji křížovou cestu severovýchodně od kostela. Na architektonicky řešené cestě podkovitého tvaru nepravidelně rozmístil třináct tvarově obměňovaných zastavení, která po pravé straně jakoby vystupovala z lesa. Z vrcholu od chrámu osm z nich klesá, deváté zastavení vystupuje na mohutné kamenné terase, na kterou se stoupá po řadě schodů. Ukončení křížové cesty tvoří stávající rotunda, začleněná do areálu hřbitova. Uvnitř je kamenný reliéf Kladení do hrobu.

Křížová cesta byla budována postupně od roku 1904 až do druhé světové války. Válečné útrapy a s tím spojený nedostatek financí narušily tento velkolepý Jurkovičův plán. Muselo se upustit od mnohých vyprojektovaných staveb, jako např. shromažďovací síně, zvonice, kaple sv. Cyrila a Metoděje, obchodního bazaru a mnohých dalších.
Jednotlivá zastavení jsou zhruba trojího typu. Jsou navržena jako otevřené kaple, které tvoří stěna z režných kamenných kvádrů s mozaikovým obrazem a lomenicový přístřešek, zpravidla spočívající na trámech. Zakončení stěny je buď obloukové nebo trojúhelníkové, stříšky jsou kryty prejzy. Modré šupinové tašky kryjí také oblouk nebo štít zadní stěny navazující na chaloupkovou střechu s lomenicí. Střecha je nesena dvěma sloupky s konzolami. Tyto dřevěné sloupky v kamenném soklu mají polychromii červenou, žlutou, modrou a zelenou, rovněž i lomenička. Je-li obrazová stěna ukončena obloukem, je kamenný kříž na střeše chaloupky chráněn secesně zahnutým plechem. Trojúhelníkový štít je završen křížem. Střecha je nižší, rozložena na tři lomeničky, z nichž střední je vyšší a vysunutá. Podlaha kapliček je z kamenných stupňů, před obrazem je klekátko. Malířská výzdoba byla svěřena Jožkovi, který také navrhl první skleněné mozaiky pašijových scén. Provedl je B. Škarda z Brna. Později pak pokračoval na barevných keramických mozaikách J. Köhler.

Zdroj: www.hostyn.cz

Rozhledna císaře Františka Josefa I.

U příležitosti čtyřdenních manévrů rakousko-uherské armády navštívil Svatý Hostýn 1. září 1897 vzácný poutník – císař František Josef I., který podepsal zakládající listinu rozhledny, dotkl se základního kamene, jenž byl ještě téhož dne posvěcen Dr. Antonínem Cyrilem Stojanem a vsazen do zdi kaple. Na prosbu P. Cibulky císař povolil, aby rozhledna nesla jeho jméno.

Rozhledna, i přes všechny pohromy, které ji během stoleté existence potkaly, zůstala velkolepým pomníkem zbožnosti a obětavosti svatohostýnských ctitelů a láká k návštěvě i mnohé dnešní poutníky a turisty, neboť se z ní otevírá překrásný pohled na všechny strany širokého okolí.
Dnes, po stu letech, kdy rozhledna prodělala mnoho oprav a úprav a vystřídala různé nájemníky, má podstatně jinou podobu, než jakou jí vtiskl P. Cibulka. Důležité však je, že opět slouží svému původnímu účelu.
Pod rozhlednou v přízemí je kaple Svatého kříže. Vchod z jižní strany tvoří ručně kované železné dveře, které jsou dílem uměleckého kováře pana Skřehoty z Bystřice pod Hostýnem. Uvnitř naproti dveří stojí oltář a nad ním pískovcová socha Panny Marie Bolestné a mramorový kříž. Zhotovil jej mistr Ferdinand Neumann z Kroměříže a osadil na místo 22. června 1898. Okrouhlá okna vyzdobil sklomalbou B. Škarda z Brna.

Otevírací doba

květen:
sobota – neděle 09:30 – 16:45

červen:
pondělí – pátek 09:30 – 15:00
sobota – neděle 09:30 – 16:45

červenec – srpen:
pondělí – pátek 09:30 – 16:00
sobota – neděle 09:30 – 16:45

září:
sobota – neděle 09:30 – 16:45

Poznámka: Rozhledna na Svatém Hostýně je každoročně od 1. října do 30. dubna uzavřena pro individuální návštěvníky. Hromadné návštěvy deseti a více osob je možno dohodnout alespoň týden předem na telefonním kontaktu Matice svatohostýnské.

Vstupné: 15 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Svatohostýnské muzeum v Jurkovičově sále

Muzeum na Svatém Hostýně je umístěno v Jurkovičově sále po pravé straně baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Ve svých expozicích představuje historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost, expozici přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů.

Ve svých expozicích představuje historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost, expozici přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů.
Svatohostýnské muzeum bylo zcela obnoveno a otevřeno dne 6. května 2007. Dřívější muzeum se nacházelo v rozhledně. Dnešní muzeum je umístěno v prostorách jedinečného Jurkovičova sálu v areálu poutních domů. Ve svých expozicích představuje v přízemí historický vývoj Hostýna od prehistorie až po současnost. Na galérii je expozice přírodnin, flóry a fauny Hostýnských vrchů. Všechny vystavené exponáty jsou opatřeny popisy a je zde i moderní audiovizuální technika.

Muzeum je otevřeno:

květen
sobota, neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
červen a září
úterý – pátek od 9:00 – 15:00
sobota, neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00
červenec a srpen
úterý – neděle od 9:00 – 12:00 a od 13:00 – 17:00

Cena vstupenek je 10 Kč pro děti od 6 do 15 let a 20 Kč pro dospělé
Mimořádné návštěvy větších organizovaných skupin (mimo tyto hodiny) jen po dohodě s Maticí svatohostýnskou.

Muzeum na Svatém Hostýně je každoročně od 1. října do 30. dubna uzavřeno pro individuální návštěvníky. Hromadné návštěvy deseti a více osob je možno dohodnout alespoň týden předem na telefonním kontaktu Matice svatohostýnské.

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Zřícenina hradu Obřany

Skromná zřícenina hradu Obřany se nachází na strmém kopci v Hostýnských vrších, přibližně 3 km od obce Chvalčov. Gotický hrad byl založen kolem roku 1365 Bočkem z Kunštátu. Patrně se jej nepodařilo nikdy dokončit a v průběhu husitských válek byl opuštěn. Zachovalo se torzo hradby a válcové věže.

Hrad byl považován dlouho za nejvýše položený na území Moravy v nadmořské výšce 704 m, či alespoň její části na východ od řeky Moravy, ale tento primát ztratil ve prospěch svého blízkého souseda. Dnes se dochovaly jen zbytky zdí s okrouhlou věží. Spolu s vrcholem Hostýna s bazilikou a vrchy Skalným a Čerňavou vytváří výraznou dominantu krajiny Hostýnských vrchů.

Tento typ hradu, stavěný na protáhlém hřebeni a na obou koncích chráněný věžemi, má v hradní architektuře našich zemí několik analogií. V Čechách kupříkladu hrad Trosky, na Slovensku méně známý hrad Kamenica. Přestože patrně nebyly Obřany nikdy dostavěny podle původního záměru, sloužil tento hrad půl století jako správní centrum panství, než došlo v průběhu první čtvrtiny 15. století k jeho definitivnímu zániku.

Zřícenina se nachází na území obce Chvalčov a dostanete se k ní po červené značce z Rusavy do Bystřice pod Hostýnem. Na trase je i poutní místo Hostýn. Zřícenina stojí v chráněné oblati Přírodní rezervace Obřany, v okolí jsou skalní útvary.

Zřícenina je volně přístupná. Leží asi 1,2 km od trasy, kterou jdeme. Pokud se rozhodnete jít se podívat na zříceninu, následujte od rozcestníku Klapinov červenou turistickou značku a poté se opět vraťte zpět stejnou cestou.

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Portáši na Klapinově

Portáši na Valašsku působili od roku 1638 do roku 1830. Jejich hlavní činností bylo chránit obyvatele a jejich majetek, hlídat zemské hranice před vpády Turků a Tatarů nebo číhat na pašeráky, pytláky a jiné živly, které předváděli do žalářů.

Portášský sbor se dělil na desátnictva, která tvořilo 9 portášů a velitel – kaprál. Portášská stanice na Rusavě byla od roku 1717 do roku 1740. Současné rusavské desátnictvo vzniklo 12. prosince 2007, aby tak symbolicky navázalo na tradice Valašského sboru portášského. Během roku pořádá rusavské desátnictvo akce pro veřejnost – např. Setkání tří Jurů u Tří kamenů, Portášův oheň, Štěpánskou a Silvestrovskou vycházku s portáši. Kromě toho můžete portáše potkat přímo při pochůzkách na Rusavském portášském chodníčku z Rusavy do Podhradní Lhoty. Byť portáši nenosili jednotnou uniformu, ale lidový oděv podle místních zvyklostí, určitě je ani nyní nepřehlédnete. Ozbrojeni jsou křesadlovou puškou a valaškou, dříve i šavlí, přes rameno mají lano a brašnu s bandaskou.
Stromem portášů byla jedle. U jedlí se scházívali a předávali si službu. Jeden takový strom zasázeli novodobí portáši v roce 2008 také na Klapinově.
Rozcestí Klapinov je horská louka s krásnými výhledy na okolní vrchy.

Zdroj: www.turistika.cz

Zřícenina hradu Lukov

Zřícenina hradu Lukov svojí rozlohou patří k jedněm z největších hradů na Moravě, dnes již rozsáhlou zříceninu gotického hradu se zachovalým pilířovým mostem a vstupní branou.

Zřícenina hradu Lukov má rozsáhlou historii a je opředen o řadu pověstí, z nichž ta nejznámější je o zakopaném pokladu templářů, jenž je ukryt v podzemních chodbách. Lukovský hrad je zasazen do jedinečné přírody a svým kouzlem evokuje pocity dob dávno minulých. Kolem hradu jsou k vidění skalní stěny zvané Králky, památný Valdštejnův dub či rybník Bezedník ukrytý v lesích pod hradem. V průběhu roku se na hradě koná několik akcí, čímž se hrad opět probouzí k novému životu.

Počátky hradu Lukova sahají do první třetiny 13. století. Z této doby pochází fragmenty kamenných prvků, které dokládají působení kameníků významné velehradské stavební huti. Na počátku 14. století byl v držení mocného rodu Šternberků. V době česko – uherských válek byl hrad dobyt a vypálen vojsky uherského krále Matyáše Korvína. V této době pravděpodobně vzniká tzv. dolní hrad s věží Svatojánskou. V roce 1511 lukovské panství odkupují Kunštátové. Dalšími vlastníky lukovského hradu byli od roku 1548 Nekšové z Landeka, za jejichž držení došlo k rozsáhlé renesanční přestavbě a přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život.
Poslední dědička rodu Lukrecie se proto stala středem zájmu mnoha urozených kavalírů. Jejím druhým manželem se stal Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, kterému se po její smrti v roce 1614 spadl do klína rozsáhlý majetek.

Lukov se v době třicetileté války stál několikrát centrem povstání místního obyvatelstva, tzv. Valachů, proti Habsburkům. Švédové bez boje získali i hrad Lukov, téměř tři měsíce zde měli posádku, a když odcházeli, vyrabovali ho a zapálili. V té době drželi hrad Minkvicové z Minkvicburku, kteří se však léta potýkali s obrovskými dluhy a exekucemi. Od zadlužených Minkviců získal lukovské panství Jan Josef z Rottalu, který jej však záhy prodal Seilernům. Hrad ztrácel na významu a postupně z něho byly vrchnostenské kanceláře přemístěny dolů do vesnice, až byl na konci 18. století opuštěn úplně a stal se zdrojem levného stavebního materiálu.

Otevírací doba

Duben – Červen
pondělí – pátek: zavřeno
sobota – neděle: 10:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí – neděle: 10:00 – 18:00
Září – Říjen
pondělí – pátek: zavřeno
sobota – neděle: 10:00 – 17:00

Vstupné: 60 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Zoo Zlín-Lešná

Zoo Zlín-Lešná je jedinečným místem, kde uvidíte zvířata všech kontinentů v přírodním bioparku s volným výběhem. Zvířata tu žijí ve zdařilé napodobenině jejich původního prostředí. Ptáci žijí v ptačích voliérách, které připomínají jejich domovinu, savci jsou vystavováni v přírodních expozicích.

Navštivte zlínskou Zoo a nebudete litovat! Nachází se 4 km od Zlína směrem na Holešov a patří k nejnavštěvovanějším zahradám České republiky. Originalitou zoo je členění areálu podle kontinentů.

Za jeden den procestujete Afriku, Asii, Austrálii a Jižní Ameriku a seznámíte se s 222 druhy zvířat. Mezi ta nejatraktivnější patří sloni, žirafy, nosorožci, gorily, lachtani, lvi, tygři, tučňáci, papoušci, mravenečníci nebo lamy a řada dalších. V nové tropické hale Yucatan mezi faunou a flórou uvidíte vzpomínku na civilizaci Mayů, někdejších obyvatelů Yucatánského poloostrova. Říká se, že Zoo Zlín-Lešná patří k nejkrásnějším místům celé Moravy.

Od června 2018 je otevřena nová expozice v části Amazonie (která prochází dlouhodobou proměnou) s názvem Guayanas. Ve zcela proměněných expozicích se postupně představí nejen původní obyvatelé amazonské oblasti, např. opičky kotulové, čáje, čápi jihoameričtí a papoušci ara, ale také nové druhy. K nim patří mravenečníci čtyřprstí nebo na skutečný chovatelský poklad – tamaríni pestří. Ty zlínská zoo chová jako jediná v České republice.

Co byste rozhodně neměli minout:

Tropická hala Yucatan – zažijete skutečnou atmosféru tropického lesa, projdete se po visuté lávce a objevíte dávnou civilizaci Mayů.

Africké pavilony – pavilony ve tvaru domorodých chýší nabídnou setkání se slony, žirafami, nosorožci, zebrami a pštrosy.

Amazonie – atraktivní komplex přírodních expozic, kterému dominuje ostrov drobných opiček kotulů veverovitých. V létě zde můžete obdivovat i aligátory. Část Amazonie, expozice s názvem Guayanas se otevřela po rekonstrukci v červnu 2018. Jsou v nich nejen původní obyvatelé amazonské oblasti, například opice kotulové, čápi jihoameričtí a papoušci ara, ale také nové druhy, například mravenečníci čtyřprstí, tamaríni pestří nebo tukani bělolící. Proměna amazonské oblasti nekončí, zahrada připravuje nové expozice o rozloze asi 2500 metrů čtverečních, která ponese jméno Jaguar Trek. Jaguáři se do zahrady vrátí po více než 25 letech. Od roku 2019 začne vznikat nová expozice ve svahu pod tropickou halou. Otevřít by se mohla v roce 2020.

Etiopie – komplex expozic byl slavnostně otevřen v srpnu roku 2010. K vidění jsou paviáni, damani, jeřábi, nesyti, kladivouši.

Stezka běžce emu – v průchozí australské expozici zavítáte mezi klokany a běžce emu.

Ostrov lemurů kata – projdete se ostrovním královstvím lemurů kata.

Průchozí voliéry – v rozlehlých voliérách uvidí papoušky, supy, asijské a jihoamerické ptáky z bezprostřední blízkosti.

Otevírací doba:

Leden – Únor
pondělí – neděle 08:30 – 16:00
Březen
pondělí – neděle 08:30 – 17:00
Duben – Září
pondělí – neděle 08:30 – 18:00
Říjen
pondělí – neděle 08:30 – 17:00
Listopad – Prosinec
pondělí – neděle 08:30 – 16:00

Vstupné: 150 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Zámek Lešná

Pohádkově vyhlížející Zámek Lešná patřil rodu Seilern-Aspangů, kteří jej vybudovali koncem 18. století podle návrhu vídeňského architekta Johanna Micka. Nachází se ve Štípě, místní části Zlína, v areálu místní zoologické zahrady. Nádherné interiéry zámku patří mezi nejkrásnější v České republice.

Zámek Lešná postavil hraběcí rod Seilern-Aspangů koncem 18. století. V roce 1886 se Seilernové rozhodli pro výstavbu nového reprezentativnějšího zámku, stará budova zámku byla stržena a na jeho místě byl v letech vybudován nový, dnešní zámek. Je vystavěn ve smíšeném historizujícím slohu – novogotiky, novorenesance a novobaroka. Nový zámek byl velmi komfortně vybaven.

Byla zde zavedena elektřina, vodovody se studenou i teplou vodou, pěkné koupelny, domácí telefon a celý zámek byl vytápěn ústředním topením. Zámek se stal díky pohodlí, které poskytoval, a díky malebnému okolnímu kraji předním sídlem hrabat Seilernů a byl obýván do dubna roku 1945.

Architektura

V téměř každé místnosti zámku najdete bohatě vyřezávané dřevěné kazetové stropy, stěny jsou pokryty dřevěným obložením, to vše je zhotoveno z mořeného slavoňského dubu. Všechna dřevěná obložení a stropy byly podle přesných plánů vyrobeny ve Vídni a po částech převezeny do Lešné a zde smontovány. Dominantou vstupní haly je nádherné prostorné schodiště vedoucí k hraběcím pokojům. V přízemí Seilernovi vítali své hosty, v prvním patře se nacházely hraběcí obytné místnosti a ve druhém (podkrovním) patře byly převážně hostinské pokoje.

V suterénu byla zřízena kotelna a kuchyň, skladovací a provozovací místnosti. Aby jídlo během cesty ze suterénu nevystydlo, spojoval kuchyň a první patro výtah. Jídlo bylo servírováno v jídelně o patro výše. V jídelně je velký rozkládací stůl, který se dal rychle rozložit. Největší místností celého zámku je takzvaný Sál předků, ve kterém mezi dřevěnými stropy a stěnami našly své místo portréty původních majitelů zámku hrabat ze Seilernu. V místnosti zvané kulečníková herna se nachází kulečníkový stůl, který lze velmi snadno proměnit v billiard. Ložnice, kterou obývala hraběnka připomíná zrcadlovou místnost. S ložnicí sousedí koupelna s výdobytkem moderní doby – přívodem teplé a studené vody a splachovacím záchodem.

Díky cestovatelské vášni hrabě Seilerna se nachází v zámku velké množství unikátních a historicky cenných sbírkových předmětů. Tyto cenné předměty rodina Seilernova nasbírala během cesty kolem světa, kterou podnikli ve 30. letech 20. století. Sbírka obsahuje takové předměty jako je japonský či čínský porcelán, sošky z ebenu či slonoviny, antické vykopávky, truhlice ze santalového dřeva a řadu dalších uměleckých předmětů.

Otevírací doba

Duben
pondělí – pátek zavřeno
sobota – neděle 09:00 – 16:00
Květen
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00
Červenec – Srpen
pondělí zavřeno
úterý – pátek 09:00 – 17:00
sobota – neděle 09:00 – 18:00
Září
úterý – pátek 09:00 – 16:00
sobota – neděle 09:00 – 17:00

Vstupné: základní trasa 60 Kč, rozšířená trasa 80 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Hrobka rodu Seilernů

Kaple Vzkříšení Nejsvětějšího Spasitele, resp. kaple sv. Jana Nepomuckého je hřbitovní kaplí a zároveň hrobkou hrabat Seilern-Aspang. Kaple se začala stavět někdy na přelomu 19. a 20. stol.

Kaple je stavbou centrální. Centrální dispozice a některé architektonické prvky patří románskému slohu. Dojem románského slohu umocňuje také portál stavby. Centrálu tvoří v půdorysu nerovnostranný osmiúhelník. K němu je z východu připojen presbytář, ze severu a jihu pak připojeny kaple. Ze západu je k centrále připojena předsíň lodi. Presbytář, severní a jižní kaple jsou rozměrově totožné; z vnějšího půdorysu je širší vchodová předsíň přiléhající ze západu. Kaple je takto půdorysně uspořádána přísně ve tvaru kříže. Presbytář a dvě boční kaple jsou ukončeny nahoře valenou klenbou. Loď kaple je završena osmistranným tamburem se čtyřmi vitrailovými okénky. Střechu tvoří osmistranný jehlan. V bočních kaplích jsou uloženy tumby. V pravé kapli jedna, v levé kapli dvě. Tumby jsou mramorové, nahoře zdobené plastikou věnce.

Na první pohled zvnějšku upoutá ústupkový portál kaple. Je jedním z architektonických prvků, které evokují románský sloh stavby. Portál je kompletně vyhotoven z pískovce a je jednou odstupněn. V odstupnění jsou dole na hranici soklu na každé straně klečící postavy andělů. Před prvním odstupněním a po prvním odstupnění je na každé straně vsazen sloup. Nad sloupy je profilovaná zalamovaná římsa. V tympanonu je pak plasticky vyobrazena vlevo orlice s korunou a vpravo dvouocasý lev s korunou. Tyto dvě figury jsou otočeny hlavami od sebe a nesou rodinný erb rodu Seilern-Aspang; na erbu umístěna koruna. Nad římsou a kolem tympanonu je ústupkový záklenek. Nad tympanonem se tyčí trojúhelný štít. Jeho dominantou je na vrcholu plastika ukřižovaného Krista, kterému u nohou klečí dvě postavy. Plastika je umístěna zpředu do vrcholu štítu a je posazena na krátkém sloupku.

Zdroj: www.starokatolici.cz

Kostel Narození Panny Marie

Poutní kostel Narození Panny Marie ve Štípě, místní části Zlína, patří k významným poutním chrámům a pozoruhodným příkladům barokní architektury. Zároveň patří mezi jednu z největších a nejkrásnějších církevních staveb olomoucké arcidiecéze. Jeho historie je spojena s Albrechtem s Valdštejna.

Ke stavbě kostela s klášterem před svou smrtí zavázala svého manžela Albrechta z Valdštejna urozená Lukrecie Nekešová z Landeku a na tento úmysl odkázala velké peníze. Chrám je jednolodní stavbou s půlkruhovým presbytářem a klenbou, který je však impoznatní svou vnitřní bohatou výzdobou a výmalbou. V interiéru zaujme kromě oltáře se středověkou Madonou také oltářní náhrobek hraběte Seilerna v klasicistním stylu. Varhany postavili roku 1890 František Čapek a Max Zachistal z Kremže (nynější Rakousko) a štípský nástroj patří k jejich největším a nejkvalitnějším dochovaným dílům. Stavbu varhan ve výši 5.500 zlatých hradil tehdejší patron kostela hrabě František Seilern. Varhany jsou vyrobeny z velké části ze dřeva tzn. impuls od klávesy až k píšťale je veden pomocí systému dřevěných táhel (mechanická traktura). Tato skvostná památka je nejen cenným historickým a uměleckým dílem, ale i nádherným odkazem našich předků.

Otevírací doba

Leden – Duben
pondělí – úterý zavřeno
středa 17:30 – 19:00
čtvrtek zavřeno
pátek 17:30 – 19:00
sobota 07:00 – 08:30
Květen – Září
pondělí zavřeno
úterý – sobota 10:00 – 12:00
13:00 – 17:00
neděle 13:00 – 17:00
Říjen – Prosinec
pondělí – úterý zavřeno
středa 17:30 – 19:00
čtvrtek zavřeno
pátek 17:30 – 19:00
sobota 07:00 – 08:30

Poznámka
V případě zájmu pro větší skupiny je možno předem dohodnout prohlídku kostela i mimo otevírací dobu (+420 577 914 251). K dispozici je průvodce zdarma.

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Starý štípský kostel

Doslova pár metrů od nového štípského kostela – Poutního chrámu Narození Panny Marie – stojí starý gotický štípský kostel, který vznikl ve druhé polovině 14. století, kdy rodina Šternberků rozšířila původní kapli.

Do této doby je možné zařadit i vstupní portál starého štípského kostela. Z tohoto kostelíku se do dnešní doby zachovaly jen některé části. Hodně změn v jeho životě lze sledovat pouze z kusých kronikářských záznamů. O změnách na kostele nám něco málo říkají cizorodé prvky odlišných stavebních etap, které na něm stále může najít. Nejstarší vzhled kostelíku se celkem shoduje s nynějším stavem.

Ve starém štípském kostele se zachovaly čtyři náhrobní kameny. Dva na jižní straně při vstupu do kostela náleží rodu Nekešů, jeden patří Janu Nekešovi mladšímu z Landeku a na Lukově, druhý jeho manželce Barboře Bítovské ze Slavíkovic a na Lukově, prarodičům Lukrecie Nekešovy z Landeku, mecenášce nového štípského kostela.

V letech 1807 až 1907 sloužil kostelík jako hraběcí hrobka rodu Seilernů. Když si pak vybudovali novou hrobku na nově založeném hřbitově, postupně zanikl význam i známost starého štípského kostela.
V současné době zůstala z původního kostela pouze chrámová loď, neboť chatrné presbyterium bylo v roce 1807 strženo.

V současné době je bohužel ve velmi špatném stavu (hlavně díky spodní vodě) – od r. 1997 probíhají rozsáhlé rekonstrukční práce. Pro veřejnost je zatím samozřejmě nepřístupný.

Zdroj: www.stipa.cz

Baťova vila ve Zlíně

Vila Tomáše Bati se začala stavět v roce 1909 a dokončena byla v roce 1911. Nechal si jej postavit geniálni podnikatel Tomáš Baťa, zakladatel Baťových obuvnických závodů. Chtěl pro sebe a svou rodinu vybudovat příjemné sídlo, kde by mohl odpočívat a stále vidět svou továrnu.

Celková výstavba trvala dva roky, její základní tvar byl navržený a rozestavěný vizovickým stavitelem Františkem Novákem, o dokončení požádal T. Baťa architekta Jana Kotěru. Dům na svou dobu byl velmi prostý. Útulnost a funkčnost jsou hlavnimi atributy, kterým byl interiér a exteriér vily přizpůsoben. Interiér je vyzdoben celou řadou architektonických a výtarně-řemeslných skvostů. Kolem prostorů vily se rozprostírá zahrada, kterou značně ovlivnil zahradní architekt František Thomayer.
Baťova vila byla rodině navrácena po roce 1989 a v roce 1997 ji Tomáš Baťa nabídl jako prostor pro kanceláře Nadace. Vila se stává místem, kde se odehrává většina vzdělávacích, kulturních a společenských aktivit Nadace. Zároveň jsou některé sály ve vile k dispozici jako konferenční prostory pro veřejnost.

Prohlídka vily

Nadace Tomáše Bati nabízí školám, firmám a jiným organizovaným skupinám prohlídky vily Tomáše Bati s odborným výkladem jeho o životě, historii firmy Baťa i o historii domu. Prohlídky jsou pro školy zdarma. Pro firmy a jiné organizované skupiny za poplatek 65 Kč/osoba.
Minimální množství osob ve skupině 15, max. množství účastníků prohlídky 45 osob. Žádosti o prohlídku adresujte na: sekretariat@batova-vila.cz nebo na tel. 577 219 083.

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Zámek Zlín

Zámek ve Zlíně je čtyřkřídlý zámek s vnitřním nádvořím uprostřed sadu Svobody v centru Zlína. Zámek byl původně gotická tvrz, která byla přestavěna ve druhé polovině 16. století do renesanční podoby.

Dějiny zámku jsou samozřejmě spojeny s dějinami Zlína, jako střediska zlínského panství. Majiteli panství se od 3. čtvrtiny 15. století, kdy je získal Vilém Tetour z Tetova, stali na téměř sto let Tetourové, kteří je v r. 1571 prodali Janu Kropáčovi z Nevědomí. V r. 1589 je zakoupil Kryštof Cedlar Pačlavský a od r. 1622 užívali výnosu panství věřitelé Cedlarů, z nichž nejvlivnější, Kryštof Karel Podstatský z Prusinovic, byl od počátku 30.let faktickým majitelem panství. Až do poloviny 17. století byl zámek trvale obýván. V r. 1655 koupil panství GabrielSerényi, který obvykle sídlil jinde. Podobně tomu bylo za Rotalů (1712-1763). V r. 1763 zdědila panství nejmladší dcera Jáchyma Adama Rotala, Marie Terezie, provdaná Khevenhüllerová. V letech 1804 aľ 1857 vlastnili panství Brettonové, od r. 1860 Hauptové. 25. 6. 1929 koupilo zámek město Zlín.

Otevírací doba

Leden – Prosinec
pondělí zavřeno
úterý – pátek 14:00 – 17:00
sobota 10:00 – 17:00
neděle 14:00 – 17:00

Zdroj: www.kudyznudy.cz

14|15 BAŤŮV INSTITUT

Industriální objekty s baťovským označením 14 a 15 prošly přeměnou v moderní kulturní a vzdělávací centrum 14|15 BAŤŮV INSTITUT. Své sídlo zde má Krajská galerie výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská knihovna F. Bartoše.

14|15 BAŤŮV INSTITUT vznikl konverzí dvou továrních budov bývalého Baťova průmyslového areálu ve Zlíně navržených architektem Jiřím Voženílkem a postavených v letech 1946 až 1949.

Jádrem expozice Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně je zlínská architektura, zdejší urbanismus a také průmyslový design, jehož kolébkou je právě Zlín. Jsou zde rovněž vystaveny práce českých umělců evropského formátu první poloviny 20. století – mimo jiné Alfonse Muchy, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Josefa Čapka, Jana Zrzavého, Jindřicha Štýrského, Toyen či Otty Gutfreunda, Vincence Makovského a dalších. Moderní tvorba má své zastoupení v dílech Václava Boštíka, Karla Nepraše, Vladimíra Kokolii, Petra Nikla či designérů Zdeňka Kováře a Františka Crháka. V současnosti je tak ve Zlíně ucelená sbírka českého umění 20. století. Proměnlivá část expozice nazvaná Řády vidění nechá prolínat díla 20. století s tvorbou století devatenáctého i jedenadvacátého. Součástí expozice jsou také zmenšené modely významných budov typické baťovské architektury.

Otevírací doba expozic a výstav

Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00

V Muzeu jihovýchodní Moravy uvidíte stálou muzejní expozici nazvanou „Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost“, která představuje historii firmy Baťa od jejího založení v roce 1894 až do znárodnění československé části koncernu po druhé světové válce. Součástí výstavy jsou také kolekce obuvi a obuvnických strojů. Nechybí ani expozice o historii a současnosti zlínského filmu, významný prostor dostala také část věnovaná fondu cestovatelů, a to nejenom těm nejslavnějším – Jiřímu Hanzelkovi a Miroslavu Zikmundovi. V pátém podlaží se nachází muzejní expozice Františka Bartoše, rodáka předbaťovského Zlínska, pedagoga, etnografa a folkloristy. Představuje jeho život, dílo, ale nabízí i interaktivní zábavu pro malé návštěvníky.

Otevírací doba expozic a výstav

Pondělí – zavřeno
Úterý–neděle 10:00-18:00

Krajská knihovna Františka Bartoše je největší veřejnou univerzální knihovnou ve Zlínském kraji. Poskytuje návštěvníkům knihovnické a informančí služby, pořádá kultruní a vzdělávací akce pro školy a pro veřejnost. Tradiční akce jsou každoročně doplněny aktuální nabídkou besed, přednášek, autorských čtení, hudebních pořadů, výstav a soutěží pro dospělé a děti. Knihovna zajišťuje metodické, poradenské a další služby knihovnám Zlínského kraje.

Otevírací doba knihovny

Po, Út, Čt, Pá 9:00–19:00
St 12:00–19:00
So 9:00–12:00

Zdroj: www.vychodni-morava.cz

Správní budova č. 21 – zlínský mrakodrap

Správní budova číslo 21 Baťových závodů – „zlínský mrakodrap“ je jedním z vrcholných děl předválečné československé funkcionalistické architektury. S 16 podlažími a výškou 77,5 metru je nejvyšší budovou Zlína. Na střeše budovy, z níž se nabízí nevšední pohled na město a jeho okolí, je situována vyhlídková terasa se stylovou kavárnou. Terasa budovy je přístupná veřejnosti.

21. správní budova firmy Baťa – zlínský mrakodrap byl jednou z prvních výškových staveb v Evropě a nejvyšší budovou v Československu. Po zásluze získal společně s celým průmyslovým areálem bývalých Baťových závodů ocenění Stavba století. Budova byla postavena v letech 1936-1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka, v letech 1930–1946 vedoucího projektového oddělení Baťových závodů. Je situována v tradiční řadě továrních budov, bezprostředně ovlivňující náměstí Práce, jehož severní stranu uzavírá, a stala se tak typickou dominantou moderní koncepce města.

Z dispozičního hlediska se jedná o třítrakt, koncipovaný na stejné modulové síti (6,15 x 6,15 m) jako objekty výrobní. Celé podlaží o rozměrech 80 x 20 metrů bylo velkoprostorovou kanceláří většinou bez příček, kde pracovalo asi 200 lidí. Pracovní plocha zůstala čistá, neboť jak vertikální komunikace (schodiště s výtahy), tak hygienická zařízení a klimatizační komory byly vyčleněny mimo tento prostor. Nosná konstrukce objektu je železobetonová, obvodový plášť tvoří ocelová dvojitá okna a cihelná vyzdívka se Slavíkovými obkladačkami.
V 8. etáži můžete ve všední dny navštívti expozici o historii firmy Baťa.

Skutečnou technickou lahůdkou je klimatizovaný výtah – pojízdná kancelář J. A. Bati o rozměrech 6 x 6 metrů, vybavena klimatizací, telefonem i umyvadlem. Toto vrcholné dílo architekta V. Karfíka je dnes národní kulturní památkou období funkcionalismu.

Otevírací doba

Leden – Prosinec
pondělí – neděle 10:00 – 21:00

Poznámka

Uvedená otevírací doba platí pro kavárnu Café R21 a vyhlídkovou terasu. Expozice 21 ve 2. patře je volně přístupná každý den od 7 do 22 hodin. Od 17 hodin vstup pouze ve 2. etáži, od bývalého továrního areálu. Expozice v 8. patře: po, st: 8-17:00; út,čt-pá: 7-15:00 hod. Kavárna Café R21 po-so 10-22:30; ne 10-22:00 hod.

Zdroj: www.vychodni-morava.cz

Památník Tomáše Bati

Památník Tomáše Bati uzavírá stoupající parkový prospekt mezi internáty. Podle původního návrhu měl celý komplex obsahovat skupinu budov studijně-vzdělávacího charakteru, vrcholící na ose parku objektem muzea. Plány však změnila nenadálá smrt zakladatele obuvnického impéria, který v roce 1932 zahynul krátce po startu z nedalekých Otrokovic při plánované letecké pracovní cestě do švýcarského Möhlinu.

Místo muzea tak byl postaven památník a z osmi studijních ústavů pak pouze dva (1936–1938), které architektonicky navázaly na budovu památníku. I zde se uplatňoval typový skelet výrobní budovy s variabilní dispozicí etáže. Tvárnost železobetonového skeletu využil architekt Gahura k zajímavému řešení interiérů i exteriérů s působivými hladkými průběžnými zasklenými plochami.

Památník Tomáše Bati je nejpůsobivějším architektonickým dílem F. L. Gahury, moderní parafrází staveb vrcholné gotiky: jen opěrný systém a barevné vitráže, jen železobetonový skelet a sklo. V prvních deseti letech jej navštívilo 1,5 miliónů osob.

Svému poslání přestal sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečném bombardování Zlína silně poškozen skleněný plášť. Kulturní činnost (již pod hlavičkou přejmenovaného Domu umění) se podařilo znovu obnovit v červnu 1948, zahájením přehlídky výtvarného umění XI. Zlínského salónu.

V letech 1954–1955 objekt přestavěl akademický architekt J. Staša, aby více než 55 let sloužil současně Filharmonii pracujících a Oblastní galerii výtvarného umění Gottwaldov. Dům umění (původně tedy Památník Tomáše Bati) byl v roce 1985 zapsán do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek ČR.

Při úvahách o obnově Památníku Tomáše Bati se uvažovalo v evropských a celosvětových souvislostech. Závěry odborné konference z října 2006 zněly jednoznačně – navrátit Památníku jeho původní podobu a ideovou funkci s tím, že využití má být přizpůsobeno stavbě, nikoliv naopak.

Současnost

Tyto závěry v roce 2011 schválilo Zastupitelstvo města Zlína a v roce 2012-2014 byla na jejich základě vytvořena architektonická studie obnovy. Filharmonie Bohuslava Martinů ve Zlíně získala nové prostory v Kongresovém centru, Krajská galerie výtvarného umění působiště v budově 14|15 Baťova institutu. V roce 2013 byl budově navrácen název Památník Tomáše Bati.

Náročná realizace obnovy probíhala v letech 2016 – 2018, financována Ministerstvem kultury, výnosy z veřejné sbírky a městem Zlín. To se také společně s rodinou Baťů, městem Möhlin a dalšími významnými donátory, které oslovila Nadace Tomáše Bati, finančně podíleli na realizaci hlavního exponátu, monumentální repliky letounu JU F13. Architektonická ikona a vrchol Gahurovy urbanistické tvorby znovu otevřel dveře veřejnosti.

Otevírací doba

Květen – Září
úterý – neděle 10:00 – 17:00

Poznámka

Prohlídky se konají každou hodinu. Délka komentované prohlídky cca 45 minut. Každá prohlídka začíná v infopointu, vstup do Památníku bez průvodce není možný. 1 skupina individuálních návštěvníků = max. 30 osob, předem objednané organizované skupiny (zájezdy) = max. 50 osob.

Vstupné: 80 Kč

Zdroj: www.zlin.eu

Svatá voda, poutní místo Kaménka

Poutní místo Svatá voda – Malenovice se nachází 7 km od Zlína. Zdejší studánka, má pověst léčivé vody. Studánka je nadkryta kamennou klenbou. Nad ní je příkrý svah, ve kterém je umístěna skalní jeskyně se sochou Panny Marie Lurdské.

Z historie poutního místa, které je také označováno jako místo výletní, se dozvídáme, že již sv. Cyril a Metoděj zde kázali a křtili. Lidé začali pozorovat, že upřímná modlitba a omytí pramenitou vodou dodává duševní i tělesné osvěžení.

Pomoc zde hledali hlavně maminky malých nemocných dětí, které s vděčnosti za vyslyšení svých proseb zavěšovaly na stromy dětské košilky.

První kaple o niž se zmiňuje historie je lesní kaple z roku 1854, postavena Josefem Buksou ze Šelešovic, který takto poděkoval Panně Marii, za uzdravení ze slepoty. V kapli byl umístěn obraz P. Marie Provodovské.
V roce 1902 byla nad pramenem postavena kameninová socha P. Marie Lurdské, později byla přemístěna do výklenku ve skále. Přibývalo poutnických původů s hudbou a kněžími ze Slovácka, Valašska i z Hané. V roce 1933 byl vypracován projekt malého poutního kostelíka, jeho stavba se však neuskutečníla. Namísto generální opravy původní kaple v roce 1963 byla přičiněním tehdejšího duchovního správce v Malenovicích P. Vojtěcha Krále a především nesmírně odvážnou obětavostí farníků ze Lhoty u Malenovic ve dvou dnech postavena kaple nová. V této době byla upravena i lurdská jeskyňka a okolí pramene.

Od padesátých let byly zakázány průvody poutníků s hudbou. Pouze farnost Lhota u Malenovic, zde mohla chodit každý rok s hudbou, neboť průvod lesem „nikoho nerušil a nenarušoval dopravu“.
Společná pouť se koná první zářijovou neděli a její kontinuita nebyla nikdy přerušena.

Zdroj: www.farnosthalenkovice.eu

Zámek Napajedla dýchá minulostí a žije současností

Je málo míst, která ve vás zanechají stopu. Jedním z nezapomenutelných míst je právě zámek Napajedla. Můžete sem zajít na prohlídku, posedět u šálku kávy, navštívit různé kulturní programy, nechat se oddat nebo využít pronájmu místností pro své vlastní organizované akce.

Zámek v centru města Napajedla nedaleko Zlína byl postaven v polovině 18. století. Na třech podlažích bylo vedle zázemí přes padesát obytných místností. Stavbu obklopuje desetihektarový park v anglickém stylu se vzácnými dřevinami a romantickým rybníčkem s lekníny. Park slouží nejenom k příjemné procházce, ale také k organizování rozličných akcí a aktivit. Krásná historická památka je od roku 2008 v soukromých rukách a od roku 2009 se postupně otevírá veřejnosti.

Kochat se můžete krásou historických sálů, kterými procházela napajedelská šlechta zejména rody Rottalů, Kobenzlů, Stockau či významný rod Baltazziů. Ti zde roku 1886 založili slavný hřebčín s chovem anglického plnokrevníka.

Budete spát v pokojích, kde spávaly místní komtesy. Navštívíte park, který byl svědkem věhlasných dražeb koní. Ostatně staleté stromy by mohly vyprávět….. Naše filozofie: „Nejsladší štěstí je to, které sdílíme společně“.
Zámek Napajedla je otevřen pro každého, kdo miluje lidi a život. Naleznete zde nejenom historický odkaz našich dějin, ale zároveň komfort, který vám vezme dech. Budete se zde cítit jako doma, jako místo, kde zažijete luxus v našem zámeckém ubytování a zároveň domácí kuchyni jako od babičky.

Otevírací doba

Z důvodu současných stavebních úprav jsou prohlídky zámku omezeny.
Prohlídky je možné objednávat emailem nebo telefonicky. Individuálně, jak pro soukromé osoby, tak pro školy – školní výlety apod.

Vstupné

Dospělí – 100,- Kč / Dítě 6 – 14 let – 50,- Kč / Studenti a důchodci 80,- Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Hřebčín Napajedla

Zakladatelem nejstaršího chovu anglického plnokrevníka na našem území byl v roce 1886 příslušník vlivné vídeňské rodiny s řeckými kořeny Aristides Baltazzi. Hřebčín dosáhl brzy velkých úspěchů. Hřebčín Napajedla nabízí možnost exkurze po předchozím objednání.

Do Napajedel se Aristides Baltazzi dostal po sňatku s dcerou majitele zdejšího panství Friedricha Stockau. Sídlem rodiny byl zámek z 18. století. Stáje, ze kterých vznikl později hřebčín, byly postaveny až o sto let později. Hospodářská krize a neuvážené investice vdovy Marie do pokusných naftových vrtů přispěly k finančnímu úpadku panství. V roce 1930 byla vdova Baltazziova nucena prodat všechny plnokrevné koně, které se na zásah ministerstva zemědělství stali majetkem státu.

Pozemky, budovy i zámek získala ve veřejné dražbě v roce 1935 firma Baťa. V roce 1937 se podařilo iniciativou Ing. Bohumila Tichoty a tehdejšího ředitele Dr. Ing. Václava Michala vyměnit areál hřebčína s pastvinami a stájemi za otrokovické a tlumačovské pozemky. Od téhož roku byl hřebčín zapojen do svazku státních ústavů pro chov koní a bylo importováno 12 klisen, což významně ovlivnilo kvalitu chovu. V letech 1948 – 1989 měl napajedelský hřebčín výsadní postavení v chovu plnokrevníků a ze zdejší stáje vzešla celá řada dostihových šampionů vítězících po závodištích v celé Evropě.

Roku 1992 byl transformován v akciovou společnost Hřebčín Napajedla, která nadále udržuje a rozvíjí chovatelskou tradici s výbornou pověstí zdejších koní.

Exkurze v hřebčíně

Po celý rok je hřebčín otevřen pro návštěvníky ve skupinkách nad 15 osob. Pokud je zájemců o prohlídku málo, bývají přiřazeni k některé skupině.

Exkurzi je možné objednat v kanceláři hřebčína, telefonicky na 606 696 666 nebo přes internetové stránky napajedlastud.cz – internetová objednávka exkurzí.

Otevírací doba

Z provozních důvodů jsou exkurze možné pouze od pondělí do pátku 8.00 – 15.00 hod. dle předchozí domluvy. Návštěva hřebčína bez předchozího ohlášení není možná.

Vstupné: 100 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Radnice města Napajedla

Radnice byla postavena v roce 1904 pode návrhu Dominika Feye z Uherského Hradiště. Podnětem k této stavbě bylo mj. povýšení Napajedel na město v roce 1898.

Budova radnice byla postavena v pseudorenesančním slohu. K výzdobě budovy byli přizváni významní moravští umělci. Franta Uprka je autorem sochy sv. Jiří umístěné mezi okny v prvním poschodí.

Výzdobu ciferníku věžních hodin navrhl Jano Köhler. Bohatě je také vyzdoben interiér radnice. K vidění jsou bohaté vitráže oken, malba v zasedací síni nebo dřevěné obklady.

Při konání velkých kulturních akcí, je zpřístupněna radniční věž k vyhlídkám na město (Svatováclavské slavnosti, Den otevřených památek, Dny evropského dědictví).

Naproti městské radnice se nachází Kostel sv. Bartoloměje, ke kterému vedou majestátní schodiště.

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Kostel sv. Bartoloměje

Naproti Starého zámku stojí barokní budova Fary, která byla postavena v 80-tých letech 17. století a tvoří jednotný komplex s Kostelem Sv. Bartoloměje, ke kterému vystoupáte po majestátním schodišti, lemovaném sochami národních světců. Kostel byl dostavěn v roce 1712 a patří k významným církevním památkám regionu.

Kostel byl vystavěn v letech 1710-1712 a při jeho stavbě bylo použito některých stavebních prvků a soch ze starého kostela, např. kamenných soch sv. Petra a Pavla, umístěných v průčelí chrámu. Nad portálem hlavního vchodu je vsazen erb rodu Rotalů, který přidržují dva andělé a letopočet dokončení stavby r. 1712. Po stranách hlavního vchodu jsou zasazeny dva renesanční náhrobky Bedřicha a Bartoloměje ze Žerotína, datované rokem 1568.

Ze starého kostela sem byly přeneseny i dřevěné sochy apoštolů (sv. Matouš, Marek, Lukáš a Jan). Oltářní obraz umučení svatého Bartoloměje je dílem Fr. Kančice z roku 1809. Barevné vitráže nad kněžištěm pocházejí z konce minulého století. V kostelní věži jsou dnes dva zvony. Nejrozsáhlejší úprava interiéru byla provedena na přelomu 19. a 20. století.

Zdroj: www.vychodni-morava.cz

Muzeum Napajedla

Muzeum Napajedla láká jak malé návštěvníky na stálou expozici hraček, tak i ty dospělé na dočasné výstavy a historické stálé expozice. Muzeum se nachází v objektu bývalého kláštera.

V Muzeu Napajedla můžete zhlédnout stálou expozici Hřiště hraček, která vám hravou, interaktivní formou přiblíží legendární hračky designérky Libuše Niklové a Alfréda Kluga, které se dlouhodobě vyráběly a stále vyrábějí v podniku Fatra Napajedla. Autorem expozice je syn Libuše Niklové, známý výtvarník Petr Nikl, který ji navrhl jako „Člověče nezlob se!“, kde si děti i dospělí mohou sami s hračkami hrát.

Dále jsou zde k vidění stálé expozice Fatra v čase – 80 let továrny v nápadité kostce, Příběh města – úvodní edice skutečností a výjimečností z dějin Napajedel a Slavia, příběh továrny – více než stoletá historie firmy s ukázkou historických motorů.

Muzeum Napajedla disponuje unikátním audiovizuálním sálem, ve kterém pořádá dočasné výstavy – historické, spolkové, výtvarné.

Otevírací doba

Leden – Květen
pondělí zavřeno
úterý 09:00 – 12:00 13:00 – 17:00
středa zavřeno
čtvrtek 09:00 – 12:00 13:00 – 17:00
pátek – sobota zavřeno
neděle 14:00 – 18:00

Poznámka

V sobotu otevřeno jen v sezóně červen až září.

Vstupné: 40 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Králův stůl

Památný Králův stůl je opředen mnohými pověstmi, zvláště navazujícími na velkomoravskou minulost středního pomoraví. Je již řadu let v centru pozornosti archeologů, kteří se snaží nalézt odpověď na otázku skutečného původu a účelu této památky.

Králův stůl je blok hrubozrnného pískovce o rozměrech cca 263 x 187 cm a výšky cca 1 m. Některými badateli byl považován za megalitický dolmen, který měl sloužit jako vizír na stanovení dnů rovnodennosti a slunovratů. K tomuto účelu měly sloužit nejen značky na samotném kamenném bloku, ale především okolní kameny, dříve nazývané „lavičkami“, zničené roku 1870.

Přestože se mohlo jednat o kultovní místo, funkce astronomického vizíru je sporná. Nesporně však plnil po staletí funkci přirozeného mezníku jedné části hranice újezdu velehradského cisterciáckého kláštera. Poprvé je zmiňován v listině vymezující klášterní zboží roku 1228. Při příležitosti slavného svěcení klášterního chrámu 27. listopadu 1228 vydal Přemysl Otakar I. na Velehradě privilegium stanovující rozsah pozemkové držby kláštera. Jako přirozený mezník této hranice zůstal Králův stůl až do 18. Století. Na tomto místě byla také 6. října 1706 uzavřena smlouva o vzájemné hranici mezi velehradským klášterem a Janem Zikmundem hrabětem z Rottalu, pánem napajedelského panství.

Vstup: volný

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Archeoskanzen Modrá

Velkomoravské sídliště středního Pomoraví se nachází nedaleko Uherského Hradiště. Archeoskanzen Modrá žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost!

Archeologický skanzen v Modré se nachází v lokalitě původního velkomoravského osídlení, v těsném sousedství Velehradu, 7 km od Uherského Hradiště. Představuje ideální podobu slovanského opevněného sídliště z doby Velké Moravy (9. století). Je tvořen stavbami, jejichž do země zahloubené části mají předlohy ve skutečných archeologických objektech. Nadzemní hmota staveb má charakter hypotetických rekonstrukcí, které však vznikly na podkladě konkrétních nálezů.

Máte možnost nejen shlédnout jak žili Slované, ale i vyzkoušet si dávná řemesla, ochutnat speciality, shlédnout původní plodiny, keře i stromy. Rovněž mohou děti obdivovat zvířata, která jsou v areálu (volně pobíhající prasátka, kozy, slepice, ovečky nebo oslík Figo). Skanzen žije každodenním životem, naučnými představeními, programy, pokusnými tavbami kovů, výrobou keramiky, zemědělskou výrobou i neustále prováděným archeologickým výzkumem. Přijeďte a poznejte naši dávnou minulost.

V průběhu roku probíhají ve skanzenu i různé slavnosti, vystoupení, výstavy, trhy i setkání. V kostelíku mimo to bývají i velmi oblíbené svatební obřady. Pro školy skanzen nabízí bohaté výukové programy. Pro starší děti je zde například možnost lukostřelby a spousta zajímavých věcí je i pro zvídavé dospělé. Využít můžete i nabídky projít se skanzenem s pracovními sešity obsahujícími úkoly a zajímavosti, které rozšíří vědomosti vás i vašich dětí.

Otevírací doba

Duben
pondělí zavřeno
úterý – neděle 09:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00

Vstupné: 80 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Rozhledna Židoviny v Modré

Jednoduchá dřevěná konstrukce malé obecní rozhledny byla postavena nad obcí Modrá na Uherskohradištsku za jediný den v roce 1999. Rozledna Židoviny v Modré byla postavena místními skauty na návrh starosty pana Miroslava Kováříka. Postupem let ale musela být vlivem klimatických podmínek odstraněna. Na jejím místě byla na jaře 2014 veřejnosti zpřístupněna nová dřevěná rozhledna Židoviny v Modré s výškou 12 metrů. Po zdolání přístupových žebříků se vám naskytne výhled na Vizovické vrchy, Zlínskou vrchovinu, Bílé Karpaty, Chřiby, Pálavu či Hostýnské vrchy. Je součástí naučné stezky Modřansko. Je celoročně bezplatně přístupná.

Zdroj: www.ic-zlin.cz

Kostel sv. Jana Křtitele v Modré

Kostel sv. Jana Křtitele v Modré představuje rekonstruovaný půdorys, informační tabule informuje o historii a významu lokality. Nedaleko od místa, kde stával původní velkomoravský kostelík, dnes stojí i rekonstrukce jeho možného původního vzhledu ve skutečné velikosti.

K lokalitě je možné se dostat po silnici vedoucí ze Starého Města do Velehradu. Lokalita se nachází na vyvýšenině náležející k předhůří Chřibů, 30 m nad lužní nivou při obchodní cestě, tzv. Staré hradské, spojující střední Pomoraví s Vyškovskem. Je situována nad Archeoskanzenem Modrá.

Základové zdivo zdejšího kostela bylo objeveno již v roce 1911 J. Nevěřilem. Revizní archeologický výzkum na Modré provedlo v letech 1953 – 1954 Moravské muzeum v Brně. Výzkum plně prokázal velkomoravské stáří základů a navíc v jejich nejbližším okolí odkryl pohřebiště s 37 kostrovými hroby. Kostel byl založen ve 30. až 40. letech 9. století pod vlivem některého z misijních proudů přicházejících na Velkou Moravu ze západoevropských oblastí. Jednalo se o menší kostelík s obdélnou lodí (vnější rozměry 9,1 × 7 m) a pravoúhlým presbytářem (délka 4 m). Kolem kostela se pochovávalo v období od konce první poloviny 9. století do konce první poloviny století následujícího.

U severní stěny kněžiště byly nalezeny také keramické střepy datované asi k přelomu 11. a 12. století. Na základě písemných zpráv se má zato, že v době budování blízkého cisterciáckého komplexu na Velehradě v 1. polovině 13. století plnil modranský kostelík funkci provizoria. Tehdy byla jeho loď doplněna čtyřmi vnitřními podpěrami. Definitivní zánik sakrální stavby je kladen před konec 17. století. Stavebně architektonické prvky rozebíraného kostelíka byly použity druhotně při stavbě domů od roku 1786 zakládané Nové Vsi – Modré.

Zdroj: www.vychodni-morava.cz

Živá voda – sladkovodní a botanická expozice

Návštěvníci mají v expozici Živá voda možnost sledovat život pod vodní hladinou přes prosklenou stěnu, dále ve velké tůni s chladnomilnými rybami, např. pstruhy, mníky, apod., kde v prvním podzemním patře vstoupí průhledným 8m dlouhým tunelem přímo do světa pod vodou. Jedná se o nejdelší prosklený tunel ve volné přírodě v Evropě.

Projekt „Živá voda“ spočívá v představení významu vody v krajině a života v ní formou přímého i vizuálního kontaktu s živočichy a rostlinami nad i pod vodou. Návštěvníci mají možnost sledovat život v potoce přes prosklenou stěnu, dále ve velké tůni s chladnomilnými rybami, např. pstruhy, mníky, apod., kde v prvním podzemním patře vstoupí průhledným 8 m dlouhým tunelem přímo do světa pod vodou. Po levé straně uvidí život ve velké tůni, po pravici a pod sebou život v rybníce se sumci, vyzami, kapry, líny, candáty, atd. V tomto patře je možné nahlédnout rovněž prosklenou stěnou na život v mokřadu, kde jsou např. želvy bahenní, žáby, čolci, apod. Na stěnách jsou umístněny pro zrakově handicapované návštěvníky makety ryb v životní velikosti s popisem v Braillově písmu. Druhé podzemní patro umožní zhlédnout skrze průhlednou akrylátovou stěnu život v hlubině i se zimováním ryb pod ledem v 6-ti metrové hloubce.

Výukový areál je doplněn o ukázky lesů a luk z oblasti povodí řeky Moravy – např. Chřibské prameniště, Pálava, Lužní les, Karpaty.

Areál sestává ze dvou částí – naučné a naučně relaxační, ve které je možné v letních měsících i koupání v ekologickém jezeře s brouzdalištěm a dočišťováním vody skrze rostliny a štěrky o hloubce vody 2,5m.

Otevírací doba

Leden – Duben
úterý – neděle 10:00 – 16:00
Květen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 17:00
Listopad – Prosinec
úterý – neděle 10:00 – 16:00

Vstupné

Cena: 90 Kč

Zdroj: www.vychodni-morava.cz

Centrum slováckých tradic

Centrum slováckých tradic se nachází v obci Modrá u Velehradu. Návštěvníci se mohou nejen seznámit s procesem pálení ovoce a historií vinařství, ale zároveň mohou ochutnat produkty typické pro místní kraj – ovocné destiláty a víno. Centrum dále doplňuje prodejna regionálních produktů a kavárna.
Centrum slováckých tradic tvoří společně s Archeoskanzenem, Botanickou a sladkovodní expozicí Živá voda významný turistický cíl Slováckého regionu.

Nabízí unikátní vinnou a slivovicovou stezku, zaujme svou doškovou střechou, ale i širokou nabídkou možností. Návštěvníci se mohou nejen seznámit procesem pálení ovoce a historií vinařství, ale zároveň mohou ochutnat produkty typické pro místní kraj.

V suterénu je moderní přednášková síň pro třicet osob i dvě místnosti pro ochutnávku až stovky vzorků destilátů a stejného počtu vzorků vín. V přízemí fungují dvě pálenice, kde je přeměna ovocných kvasů v destiláty i sušárna ovoce, zeleniny a hub, řízena elektronicky. V podkroví vznikla expozice brněnského Moravského zemského muzea. Dozvíte se zde zajímavosti o výrobě alkoholických nápojů, sahající až do starověku – koncentrování alkoholických látek v prokvašené ovocné šťávě pomocí destilace údajně znali lidé už v Egyptě.

Dále je hostům k dispozici skanzenovský obchůdek regionálních produktů s vinotékou, výrobky ze Slovácka a kavárnička.

Otevírací doba:

pondělí, úterý ZAVŘENO, středa – neděle 9:00 – 17:00
Pro skupiny lze domluvit prohlídku s degustací i mimo otevírací dobu.
Pěstitelské pálení a sušení probíhá dle objednávky na tel. 572 411 450.

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Terárium Modrá

Největší terárium na Moravě, najdete v Modré, v těsné blízkosti Archeoskanzenu. Terárium Modrá ukazuje především ještěrky, hady, pavouky, želvy, žáby, štíry, ale také kajmana. Někteří živočichové žijí v pralesním prostředí, jiní pocházejí z pouští a polopouští.

V desítkách terarijních ubikací v suterénu bývalého hotelu U Velehradu se prohánějí barvami hrající chameleoni, bazilišci, různé druhy varanů. Milovníky hadů potěší pestrá korálovka či červené užovky. Zajímavé je setkání s velkými anakondami či sametově hebkým hroznýšem. Seznámit se, i když raději ne osobně, můžete dokonce s jedovatou „plivající“ kobrou červenou. Nebezpečí nehrozí, kobru od návštěvníků odděluje sklo terária. Jedovaté jsou také „šípové žáby“ – pralesničky. Jed těchto barevných žabek jihoameričtí indiáni používali na hroty svých smrtících šípů. I žáby jsou za sklem.

Zajímavé jsou také želvy, zejména dravá kajmanka. Prohlédnete si i dospělého kajmana, což ovšem není „želvák“, ale druh krokodýla. Nejmenšími obyvatelemi terária jsou sklípkani, největší terárium obývá kajman a čtyřmetrová anakonda žlutá, zatím zdejší nejdelší had.

Pro zájezdy je připravena speciální nabídka skupinových návštěv. Přijďte a zažijte na vlastní kůži atmosféru džungle a světa plného exotiky a přírodních zákonitostí. Výukový program pro školy a školky zážitková prohlídka pro děti a mládež, která bude nejenom skvělým zážitkem ale i možností obohacení školních vědomostí o nové poznatky, po dohodě předem je možno individuálně přizpůsobit na přání školy nebo učitele.

Otevírací doba:

Březen – Říjen
pondělí – neděle 09:00 – 18:00
Listopad – Únor
pondělí – neděle 10:00 – 16:00

Vstupné: 80 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Velehrad – významné poutní místo

Velehrad je významné poutní místo v České republice. Chloubou farnosti je barokní bazilika s přilehlými budovami bývalého cisterciáckého kláštera. V roce 1927 byl udělen zdejšímu chrámu titul a výsady menší baziliky (bazilika minor).

Historie tohoto místa se začala psát před více než 800 lety, kdy do údolí říčky Salašky přišlo prvních 12 cisterciáckých mnichů, aby nedaleko obce Veligrad (dnešní Staré Město) vybudovali svůj klášter. Právě na základě své polohy dostal klášter své jméno a stal se záhy nositelem mnohem starší duchovní tradice, která sahá až do 9. století, kdy na Moravu přišli slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj.

A tak již po staletí na Velehrad proudí tisíce poutníků, k nimž se připojil v roce 1990 také papež Jan Pavel II. Bazilika s přilehlými budovami a areálem byla v dubnu 2008 prohlášena za národní kulturní památku.

Velehrad je významné duchovní centrum, místem častých církevních poutí, shromáždění a cyrilometodějských oslav. Hlavní cyrilometodějská pouť se koná vždy 5. července v den svátku světců.

Otevírací doba

Leden – Prosinec
pondělí 11:30 – 14:30; 16:00 – 17:00
úterý – čtvrtek 07:30 – 17:30
pátek 09:00 – 17:30
sobota 10:00 – 17:30
neděle zavřeno

Vstupné: 60 Kč

Zdroj: www.kudyznudy.cz

Kláštor Veľká Skalka

Na mieste, kde žil pustovníckym životom sv. Benedikt († okolo r. 1033), založil nitriansky biskup Jakub I. v roku 1224 neveľký kláštor – opátstvo sv. Benedikta. Jeho srdcom boli jaskynné priestory, kde pustovník žil, ku ktorým pristavali na našom území jedinečnú trojpodlažnú kaplnku, ktorá je v najvyššom podlaží otvorená do spomínanej jaskyne. V tesnej blízkosti boli postavené ďalšie kláštorné budovy.

Život benediktínskych mníchov v priebehu stáročí však vážne narušilo nepokojné obdobie počas expanzie Matúša Čáka z neďalekého Trenčína a neskôr aj nájazdy husitských oddielov z blízkej Moravy. Zánik tunajšieho opátstva má na svedomí útok vojsk generála Katzianera v roku 1528.
Nový život na veľkú Skalku priniesli až v roku 1644 trenčianski jezuiti, ktorí majetok zaniknutého opátstva získali darom od kráľa Ferdinanda III. (iné zdroje uvádzajú ako darcu nitrianskeho biskupa Jána Püskyho). Následne, v rokoch 1667-69 jezuiti postavili vedľa pôvodných stavieb nové budovy kláštora a postupne celý areál upravovali. V roku 1717 je spomínaná prestavba horného podlažia stredovekej kaplnky, v roku 1755 boli vybudované kamenné schody ku kláštoru a v roku 1768 bola uskutočnená výmena strechy.

Po zrušení rádu v rakúskej monarchii v roku 1773 museli aj z Veľkej Skalky jezuiti odísť a opustené budovy začali chátrať až sa zmenili na ruiny.
Čiastočné opravy na Veľkej Skalke sa realizovali v rokoch 1852-1853, v roku 1892, 1911 a 1914. Po druhej svetovej vojne sa uskutočnili ďalšie práce v roku 1951 a potom aj v roku 1982. Väčšie práce na oprave a konzervovaní ruín spojených s výskumom sa začali po roku 2000.

Zdroj: apsida.sk; putnickemiestoskalka.sk

Malá Skalka

Dvojvežový kostolík postavený v románskom slohu sa tu spomína po prvý raz v roku 1208. Bol zasvätený sv. Beňadikovi. Roku 1520 dal na jeho mieste vybudovať kaplnku ku cti sv. Doroty Juraj Thurzo horlivý katolík, starý otec Juraja Thurzu, neskoršieho palatína.

Počas pôsobenia jezuitov na Skalke kaplnku renovovali v r. 1713 a pristavili k nej vežu. V r. 1679 bol postavený nový oltár na počesť Panny Márie Čenstochovskej. Počas kuruckých vojen bol kostolík poškodený. V r. 1745 kaplnku rozšírili do súčasnej podoby a pristavili k nej dve veže. V r. 1949 v ňom postavili Boží hrob a na Veľký piatok sa tu konali procesie. Neskôr postavili na Malej Skalke aj kalváriu (1676) so štrnástimi stanicami krížovej cesty.

Interiér pútnického kostola

Kostol bol opäť zreštaurovaný za trenčianskeho farára opáta Ľudovíta Stáreka v r. 1852-1853; opravený a posvätený v r. 1924 nitrianskym biskupom Karolom Kmeťkom. Hlavný oltár odvtedy zdobia sochy pustovníkov sv. Andreja-Svorada a Beňadika. Vojnové udalosti druhej svetovej vojny neobišli ani Skalku a preto bolo potrebné opäť pristúpiť k rozsiahlej oprave, ktorá bola ukončená r. 1951. Slávnostnú svätú omšu celebroval nitriansky administrátor biskup Eduard Nécsey. Maľba svätcov na stene je dielom pátra Emila Prokopa, SVD, z r. 1983.

Ostatné úpravy kostola na Malej Skalke sa uskutočnili v rokoch 2003-2006. V r. 2011 boli vybudované sociálne zariadenia, oprava pútnického domu a okolia. V r. 2012 pribudla v pútnickom areáli nová krížová cesta.

Zdroj: apsida.sk; putnickemiestoskalka.sk

Trenčiansky hrad

Trenčiansky hrad – dominanta mesta Trenčín aj celého Považia. Spolu so Spišským hradom a s hradom Devín patrí medzi najrozsiahlejšie hrady v Európe..

Odpradávna stráži obchodné cesty spájajúce oblasť severného Uhorska a stredoslovenských banských miest s Čechami, Moravou, Sliezskom a Poľskom. Počiatky hradu sa viažu k 11. storočiu, keď pozostával z obytnej veže a rotundy, ktorej zvyšky si môžete pozrieť na hornom nádvorí. Koncom 13. storočia sa hrad dostal do majetku Matúša Čáka, ktorý vlastnil takmer 50 hradov a stal sa legendárnym pánom Váhu a Tatier. Z najvyššej Matúšovej veže je krásny výhľad na veľkú časť Považia.

Ďalší majitelia hradu ho postupne upravovali a prestavovali podľa svojich predstáv. Kráľ Ľudovít z Anjou pristavil nový palác – Ľudovítov palác, v ktorom si dnes môžete pozrieť historický dobový nábytok z čias 17. – 19. storočia. Žigmund Luxemburský daroval hrad manželke Barbore Celjskej a dal pre ňu vybudovať Barborin palác. Koncom 15. storočia získal hrad spolu s mestom Štefan Zápoľský a začal s rozsiahlymi prestavbami. Práve Palác Zápoľských je najmladším palácom Trenčianskeho hradu.

Časti hradu

V dolnej časti hradu si môžete pozrieť kasárne, hladomorňu, delovú baštu aj studňu lásky. Kasárne kedysi slúžili na ubytovanie hradnej posádky a využívali sa aj ako sklad munície. Dnes tu nájdete expozíciu stredovekých a novovekých chladných, strelných a palných zbraní. Hladomorňa bola pôvodne postavená ako vyhliadková veža. Až neskôr ju začali využívať ako hradné väzenie. Od roku 2014 sa v nej nachádzajú repliky stredovekých mučiacich nástrojov. Ti odvážnejší si môžu vyskúšať dať hlavu do klady, ktorá sa nachádza pred hladomorňou.

Delová bašta v dávnych časoch chránila mosty idúce cez Váh. V súčasnosti sa využíva na svadobné obrady, slávnostné podujatia a príležitostné výstavy. Kúsok od delovej bašty je studňa lásky, ku ktorej sa viaže povesť o láske tureckého mladíka Omara ku krásnej Fatime. Fatima bola zajatkyňou hradného pána Štefana Zápoľského a na to, aby ju Omar vyslobodil, musel vykopať na Trenčianskom hrade do tvrdej skaly studňu. Po troch rokoch kopania so svojimi druhmi sa mu to napokon podarilo. Prvú čašu vody podal Omar Zápoľskému so slovami: Vodu máš Zápoľský, ale srdce nemáš. Keď Omar odvážal oslobodenú Fatimu na koni z hradu, zachytil sa jej závoj na šípovom kríku. Na tomto mieste stál najstarší hostinec v Trenčíne, ktorý sa pôvodne nazýval Závoj, dnes tu nájdete reštauráciu Fatima.

Ku koncu 18. storočia Trenčiansky hrad definitívne stratil svoj vojenský význam. Obrovský požiar 11. júna 1790, ktorý takmer zničil mesto, zasiahol devastujúcim spôsobom i hrad. Poslednou majiteľkou bola Iphigenia De Castris D´Harcourt, ktorá darovala hrad mestu Trenčín v roku 1905.

Zdroj: visit.trencin.sk/trenciansky-hrad

Muzeum poslední žítkovské bohyně

Vysoko v kopcích Bílých Karpat žily odedávna ženy obdařené výjimečnými schopnostmi. Uměly léčit a pomáhat s kdejakým trápením, uměly poradit v nesnázích a také prý viděly do budoucnosti. Říkalo se jim bohyně a své umění si předávaly z generace na generaci.

V osadě Čierné je dodnes chalupa, kde žila poslední žítkovská bohyně Irma Gabrhelová (1905-2001), známá pod přezdívkou „Chupatá“, kterou používala stejně jako její matka, které se jinak říkalo bohyně Struharka. V této chalupě prožila Irma Gabrhelová skoro půl století svého života, z toho dvaadvace let sama, jako vdova. Pocházela ze třinácti děti. Vdávala se, když jí bylo pětadvacet. Se svým mužem měla sedm dětí. Irma Gabrhelová ovdověla, když jí bylo osmašedesát roků a od té doby žila v chalupě sama. Bohyně Irma odešla na přelomu tisíciletí, 7. ledna 2001 ve věku devadesáti sedmi let. S ní zmizel nejen z kopanic, ale i ze středoevropského prostoru, jedinečný fenomén. Bohyně na Žítkové už nejsou. Odešly z tohoto světa jedna po druhé, potichu a takřka nepozorovaně. Jediné hmatatelné co po žítkovských bohyních zůstalo je právě tato chalupa, kterou jsme v neutěšeném stavu zakoupili a co možná s největší úctou a největším citem, zrekonstruovali. Dnes je možné tento domek navštívit, prohlédnout si jej včetně výkladu.

Zdroj: www.chalupazitkova.cz

Informační centrum s minimuzeem

Informační a turistické centrum se nachází v budově obecního úřadu a svým návštěvníkům má dozajista co nabídnout. Ke koupi je zde několik knih z regionální literatury.

Pro turisty jsou zde připraveny turistické známky, samolepky a široká nabídka pohledů, které mapují krásnou přírodu Žítkové. Velkou zajímavostí je také prodejní výstava foto obrazů Heleny Michalčíkové ze Starého Hrozenkova. Helena svým objektivem mapuje krásnou přírodu Žítkové i celých Moravských Kopanic, již několik let ve všech ročních obdobích. Pohled, kterým se dívá autorka na svět kolem sebe, určitě každého osloví a to zejména proto, že na jejích obrazech jsou zachycena nejen konkrétní místa, ale i jejich duch a podstata.

Infocentrum nabízí zajímavosti v podobě výstavy dobových fotografií. Návštěvníci se mohou dočíst zajímavosti z historie a názvosloví místních částí. Samozřejmostí jsou také turistické mapy a letáček s turistickými trasami, které dávají podrobný návod, jak z naší přírody vidět co nejvíc.

Muzeum Bojkovska

V bojkovickém muzeu si prohlédnete řemesla, soudnictví, bydlení s hospodářstvím, umění a duchovní život. Svou neopakovatelnou atmosféru má historický byt z 50. let 20. stol a stará školní třída. Nejnovější expozice je zaměřena na fenomén Moravských Kopanic a žítkovské bohyně.
V muzeu se můžete těšit na expozice věnované nejstarším dějinám Bojkovska, cechům a řemeslům, soudnictví v Bojkovicích, lidovému domu s hospodářstvím a na expozici sakrální tematiky. Každý okruh má své lákadlo i neopakovatelnou atmosféru. V expozici zaměřené na řemesla se můžete setkat například s vybavením soukenické dílny z 18. století, s ukázkami práce kovářů a zámečníků či s cechovními postavníky. Nechybí ani tradiční téma muzea – expozice věnovaná zvěrokleštičství či předměty připomínající činnost Bajerovy sodovkárny.

Soudnictví

Je připomenut také význam Bojkovic jako správního a soudního centra, které disponovalo soudní pravomocí již od 15. století. Stojí za zmínku, že samotné muzeum se dnes v budově bývalého soudu nachází a na tomto místě stála i bojkovská radnice z roku 1672. Její existenci připomíná zvon z roku 1669, který vyzváněl odsouzencům při cestě na popraviště, okovy z radniční šatlavy či makovice která byla umístěna na radniční věži. Novější dobu, kdy zde fungoval okresní soud, reprezentuje instalace soudní místnosti a nechybí ani připomínka významého přednosty okresního soudu poslanece JUDr. Bohumíra Bunžy.

Lidové tradice a hospodářství

Pro milovníky lidových tradic je připravena ukázka bydlení a hospodářství na Bojkovsku s působivou instalací domovní zdi oddělující obě tyto části. Další expozice věnovaná duchovní tematice nabízí příležitost k zamyšlení a ztišení nad díly sakrálního charakteru. Působivou atmosféru zde navozují okenní vitráže, sochy a obrazy stětců či přítomnost kněze – byť jen coby figuríny. Jako na návštěvě u babičky si budete připřipadat v expozici histrorického retro bytu z 50. let 20. století, který je tvořen kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí a koupelnou se záchodem. Veškeré vybavení je dobové a u návštěvníků evokuje vzpomínky na dobu nedávno minulou.
Expozici školní třídy mají rády nejen děti, ale i dospělí, kterým se v paměti vybyví jejich školní léta.

Moravské Kopanice

Další expozice je zaměřena na oblast Moravských Kopanic. Tedy území, které tvoří obce Starý Hrozenkov, Žítková, Vápenice a Vyškovec. První část expozice vás seznámí s historií oblasti, životem v průběhu roku a prostým krojem s typickou barevnou výšivkou Moravských Kopanic. Popisnou část expozice doplňují výšivky, kroje a krojové součástky pocházející z různých časových období i historické fotografie ilustrující realitu všedního života. Expozice dále pokračuje instalací dvojprostorového domu skládajícího se z pitvoru, který sloužil k umístění hospodářského nářadí, potřeb pro domácnost a často i hospodářských zvířat, a z jednoduše zařízené jizby, které dominuje černá kuchyň s chlebovou pecí.

Zdroj: kudyznudy.cz

Zámek Nový Světlov

Novogotický zámek Nový Světlov, původně gotický hrad z 15. století, je dnes někdy přezdívám slovácké Miramare a slouží jako hotel a restaurace. V turistické sezoně se v omezené míře nabízí prohlídky zámku. Nádvoří zámku je zastřešeno, plně klimatizováno a vybaveno audiovizuální technikou. Prostor umožňuje pořádání divadelních a koncertních vystoupení, kongresů a konferencí. Prostředí zámku je oblíbené pro pořádání svateb. Součástí komplexu je i rozlehlý anglický park.

Zámek Nový Světlov, který byl postaven v roce 1480 jako hrad na skále nad soutokem Koménky a Olšavy, leží u silnice z Bojkovic do Komně.

Nový Světlov postavili kolem roku 1480 bratři Landštejnové (Ctibor, Jaroslav a Zbyněk). Po vybudování hradu se Bojkovice staly centrem rozsáhlého panství 25 obcí. Gotický hrad se postupem času opevňoval a chránil obyvatele před četnými nájezdy vojsk a válečnými vichřicemi.

V polovině 19. století byl Nový Světlov na návrh vídeňského architekta Eduarda Kuschee přestavěn ve stylu anglické tudorské gotiky na reprezentační sídlo šlechty. Díky své podobě se zámkem Miramare u Terstu je také nazýván slovácké Miramare.

Park u zámku býval oborou, která byla začátkem 19. století z velké části přeměněna na anglický park. Nejcennější dřeviny jsou v její přední části. Rozloha parku je 19,5 ha a najdeme zde pozdně barokní sochy sv. Dominika, Panny Marie a sv. Vincence.

Upozornění ke vstupu do prostor zámku

Prohlídky zámku jsou v soboty a neděle, od 10 do 16 hodin, každých 30 minut, maximálně pro 6 osob. Prohlídková trasa zahrnuje zámeckou kapli, starý palác (svatební apartmá, obřadní síň, taneční sál) a končí výstupem na vyhlídkovou věž. Mimořádné prohlídky pro skupiny jsou možné pouze po předchozí domluvě. V případě konání kulturní či společenské akce je prohlídková trasa uzavřena. Mimo termíny prohlídek není vstup do areálu zámku povolen.

Minerální prameny

Luhačovice nabízejí jedinečné bohatství – přírodní léčivé prameny. Společnost Lázně Luhačovice, a.s. spravuje Vincentku a 8 dalších minerálních pramenů.

Luhačovické minerální vody mají vysoký obsah minerálních látek a vynikající proplynění volným oxidem uhličitým. Jejich teplota se pohybuje mezi 10 a 14°C. Jsou považovány za jedny z nejúčinnějších v Evropě.

Pomáhají při lázeňské léčbě dýchacího ústrojí, pohybového ústrojí, trávicího ústrojí, oběhového ústrojí, cukrovky i rekondici po onkologické léčbě.

Využívají se k pitné kúře, inhalačním procedurám a k uhličitým koupelím. Ročně provedeme na 80 000 přírodních uhličitých koupelí a bezmála 200 000 inhalací minerální léčivé vody.

Nejznámějším luhačovickým léčivým pramenem je Vincentka. Vincentka je základním inhalačním médiem ve většině inhalatorií v České republice. Její účinek přímo z pramene je ovšem nenahraditelný.

Další minerální prameny:

Aloiska
Ottovka
Pramen MUDr. Františka Šťastného
Pramen Nový Jubilejní
Nová Janovka
Viola
Amandka
Marie

Lázeňská kolonáda

Lázeňská kolonáda v Luhačovicích, někdy také nazývaná jako Velká kolonáda, byla vybudována po 2. světové válce podle plánů architekta Oskara Pořísky.
Lázeňská kolonáda v Luhačovicích je kulturní památkou České republiky, jedná se o funkcionalistické dílo brněnského architekta Oskara Pořísky (1897-1982) tvořené třemi vzájemně propojenými objekty. Těmi jsou hala Vincentka, Velká kolonáda a Malá kolonáda. Stavby vyrostly na jižní straně lázeňského náměstí mezi roky 1947-1951. Dílo vytvořené v letech 1946 až 1952 sceluje lázeňské centrum. Kolonáda zaujme svým půdorysem doplněným prosklením a lavičkami. Je zde umístěno mnoho obchodů. Kolonáda začíná v prostoru vedle Jurkovičova domu a s elegantním prohnutím postupuje do ústřední lázeňské dvorany s pramenem Vincentky.

Lázeňská kolonáda prošla rozsáhlou rekonstrukcí (2018 – 2019), při níž byla obnovena dříve nepřístupná atria, obnovilo se prosklení, kolonáda se prosvětlila díky světlíkům, rekonstruováno bylo osvětlení a mozaiková dlažba. Ve středu kolonády byl také obnoven pramen, dříve tam lidé mohli pít pramen Amandka, nyní je tam přivedena Vincentka. V atriích vznikly odpočinkové zóny, kde budou zahrádky ke gastronomickým provozům, které dříve na kolonádě nebyly. Fungovat tam bude vinotéka s tapas barem.

V horní galerii naleznete relaxační zónu a stálou interaktivní expozici věnovanou vzniku a významu luhačovických minerálních vod. Hala bude využívána i pro kulturní a společenské akce.

Zdroj: kudyznudy.cz

Dům D. Jurkoviče

Je to jedna z prvních staveb, kterou Jurkovič v tomto malebném městečku vytvořil. V roce 1902 provedl základní přestavbu „Janova domu“ z 18. století. Tyto dvě staré budovy spojil do jednoho celku, nadstavil o další patro a podkroví. Opatřil celou budovu vně i uvnitř pestrobarevnou malbou. Ve své době byl nazýván barevnou pohádkou, v současné době je tento dům dominantou a nejkrásnější stavbou v Luhačovicích. Dům byl pojmenován po hraběti Janu Serenyim a v roce 1947 pojmenován po svém stvořiteli D. Jurkovičovi. V roce 2002 byla dokončena rekonstrukce této nejcennější budovy lázeňského parku, služby byly doplněny o bazén, saunu a restauraci pro ubytované hosty.

Zdroj: luhacovice.cz

Muzeum Luhačovického Zálesí

Muzeum, které bylo založeno už v roce 1918, se zaměřuje na historii a tradice regionu luhačovického Zálesí. K vidění jsou zde například modrotiskové formy, zařízení interiéru, hrnčířské výrobky a fajánse, lidové kroje, obrazy na skle, polychromované plastiky a další zvykoslovné předměty.
Expozice Známé i neznámé Luhačovice, umístěná v nových prostorách kulturního domu Elektra, je expozicí životního stylu, která v sobě spojuje tři pohledy na Luhačovice počátku 20. století. Představuje Luhačovice jako centrum tradičního národopisného regionu, které se nazývá luhačovické Zálesí, jako místo s výskytem léčivých vod a rozvíjejícím se lázeňstvím a za třetí jako specifickou městskou část, vyrůstající mezi vesnicí a lázněmi.

Muzeum prostřednictvím nové expozice zveřejňuje jak hodnotnou národopisnou sbírku luhačovické muzejní společnosti z dvacátých let 20. století, tak sběry z posledních let, zaměřené na dokumentaci luhačovického lázeňství a historie obce. Expozici doplňují krátkodobé výstavy a doprovodné programy pro školy a veřejnost.

Zdroj: kudyznudy.cz

Park Rochus

Přírodní a kulturně-historický areál Park Rochus spolu s územím přilehlých vinohradů již nyní nabízí občanům i návštěvníkům města značený vyhlídkový turistický okruh, možnosti procházek, rodinných výletů i prohlídku s našimi průvodci.
Můžete také obdivovat starobylé kulturní památky – poutní kapli sv. Rocha ve středu areálu Park Rochus a měšťanské vinné sklepy ve Vinohradské ulici. V areálu jsou i další zajímavé cíle, například rozhledna na Rovnině nebo možnost zajistit si košt vína v chladivých sklepích vinařů v Uherském Hradišti.

V přírodním areálu najdete ovocné sady, můžete zde přihlížet pastvě ovcí a konají se zde pravidelné akce pro veřejnost.

Mezi nejvýznamnější investice posledních let patří malý areál muzea v přírodě na okraji Parku Rochus, upravené přírodní plochy s vysazenými alejemi vlnícími se ke kapli sv. Rocha, připravujeme expozici místních rostlin, další procházkové a naučné stezky, vyhlídky, plochy pro sport i odpočinek. Již dnes nabízíme terénní exkurze, výukové i zážitkové programy.

Zdroj: kudyznudy.cz

Kaple sv. Rocha

Nad vinohrady na vrcholu mařatického kopce vysokého 345 metrů stojí památná kaple, jež připomíná zhoubnou morovou epidemii, která postihla obyvatele Uherského Hradiště v roce 1680. Přední hradiští měšťané v čele se Zachariášem Guchsem tehdy věnovali část svého majetku na výstavbu kaple, zasvěcené patronům morové rány (sv. Roch, sv. Šebestián a sv. Rozálie). Po udělení souhlasu olomouckým biskupem Karlem Lichtenštejnem byla stavba započata na podzim roku 1680, její dokončení se protáhlo na dlouhou dobu. Jednou z hlavních příčin mnohaleté výstavby byl požár, který vypukl v Uherském Hradišti v dubnu 1681 a zničil velkou část města.

V říjnu 1687 byla vyzvednuta báň věže a dokončena stavba kněžiště. Ve stavbě kaple se dále pokračovalo výstavbou chrámové lodi, předsíně a v roce 1715 byla ke kapli přistavěna poustevna pro strážce kostelíka.

Za císaře Josefa II. roku 1786 byla kaple odsvěcena a prodána městu Hradišti, které v ní zřídilo prachárnu pro místní posádku. Po první světové válce bylo zbořenisko zásluhou arcibiskupa dr. Antonína Cyrila Stojana a hradišťských občanů ing. Vojtěcha Stancla a JUDr. Miroslava Skácela odkoupeno pro prvotní účel, aby cenná památka byla zachována. V roce 1931 byla kaple znovu vysvěcena a začaly se u ní konat pouti.

Po druhé světové válce vyvstala snaha kapli opět důstojně opravit, aby byla ozdobou kraje, jemuž vévodí. Pod vedením farního úřadu v Sadech a záštitou orgánů památkové péče byla opravena za pomoci věřících a mnoha ochotných spolupracovníků v letech 1965 – 1968. Kaple sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie byla vysvěcena 29. září 1968, v den 35. výroční úmrtí olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.

Dochovaná podoba kaple je klasicistní. Je důležitým kulturním prvkem krajiny a byla prohlášena kulturní památkou.

Zdroj: mesto-uh.cz

Výšina sv. Metoděje

Národní kulturní památka s pozůstatky významného církevního komplexu z období Velkomoravské říše. Křesťanští misionáři zde už na přelomu 8. a 9. století vybudovali jeden z prvních zděných kostelů na sever od Dunaje.

Jedna z nejvýznamnějších archeologických lokalit z období Velkomoravské říše se nachází v dnešní městské části Uherského Hradiště lidově zvaného „Derfle“ na tzv. sadské vyvýšenině nad ohbím původního toku řeky Olšavy. Dokládá přítomnost církevního komplexu několika zděných staveb budovaných ve třech stavebních etapách v průběhu celého 9. století. Jeho součástí bylo i baptisterium a rozsáhlé pohřebiště. Vně i uvnitř církevních staveb archeologové odkryli 87 hrobů, nezřídka uložených v rakvích s bohatými milodary. Dle nálezů byla v kapli s hrobovou komorou pohřbena významná osobnost, možná samotný kníže Svatupluk. Na severní straně byl sakrální areál oddělen zídkami od seskupení dvanácti srubových staveb, v nichž žili a v dílnách pracovali řemeslníci a jejich rodiny. Na opačné straně stála rozsáhlá stavba, která pravděpodobně sloužila jako shromaždiště věřících a snad i místo výuky kněží. V areálu nechyběla studna a zpevněná cesta mezi jednotlivými okrsky.

Vzhledem k celkové dispozici komplexu i významným nálezům (olověný křížek s řeckým liturgickým nápisem, pisátka) se předpokládá, že tady působili představitelé byzantské misie.

Lokalita byla definitivně opuštěna v průběhu 13. století.

Návštěvníci sadské výšiny mohou zhlédnout rekonstruovaný půdorys církevních staveb a seznámit se prostřednictvím infomační tabule s historií a významem této volně přístupné archeologické lokality.

Zdroj: uherske-hradiste.cz

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti zaujímá v síti českých a moravských muzeí významné postavení. Nejen svým stářím či množstvím sbírkových předmětů, ale především zaměřením a pracovními výstupy upoutává zájem odborné i laické veřejnosti. Není typicky vlastivědným zařízením. Již od svého vzniku se profilovalo etnografií a archeologií, později výtvarným uměním a historií. Výzkumný a sběratelský záběr na celou národopisnou oblast Slovácka jej řadí mezi regionální instituce. Z původně malého kulturního zařízení, zrozeného z obětavého úsilí a nadšení vlastenecky zaměřených pracovníků, vznikla profesionální a vysoce odborná instituce, která slouží veřejnosti v několika budovách.

Hlavní budova ve Smetanových sadech v Uherském Hradišti je věnována expozici Slovácko a národopisným, archeologickým a historickým výstavám.

V Galerii Slováckého muzea v Otakarově ulici v Uherském Hradišti je možnost seznámit se s výtvarným uměním jihovýchodní Moravy a s díly našich i zahraničních autorů.

V Památníku Velké Moravy ve Starém Městě se nachází expozice dokumentující významnou část dějin naší země.

V Muzeu lidových pálenic ve Vlčnově se můžete seznámit s podomáckou výrobou destilátů na moravsko-slovenském pomezí.

Ve dvou zemědělských usedlostech, památkách lidového stavitelství, v obci Topolná lze zhlédnout expozici lidového bydlení a kovářství.

Ve čtyřech archeologických lokalitách v Uherském Hradišti, Starém Městě, Modré u Velehradu a u Osvětiman, které jsou vyhlášeny národními kulturními památkami, je možno prohlédnout si rekonstruované základy velkomoravských chrámových staveb.

Zdroj: www.slovackemuzeum.cz

Centrum slovanské archeologie

Moravské zemské muzeum Brno otevřelo v Uherském Hradišti Centrum slovanské archeologie. Uvidíte zde výstavu o svatém Cyrilovi a Metodějovi a dozvíte se zajímavé informace také o počátcích křesťanství na Moravě.
Muzejní budova Centra slovanské archeologie ukazuje zejména práci Archeologického ústavu Moravského zemského muzea, tedy nálezy přímo z regionu a výsledky výzkumů o slovanském osídlení, Velké Moravě a počátcích křesťanství. Zájmeci si tak mohou prohlédnout místní archeologické objevy.

První expozice je věnována svatým Cyrilu a Metodějovi. Výstava představuje známé nálezy, patří k nim třeba takzvaná Stupavská falza, tedy originální kameny objevené nedaleko obce Stupava v Chřibech, které před více než osmdesáti lety vizionářka Klementina Maštalířová označila za součást hrobu svatého Metoděje, což později archeologové vyvrátili.

Kromě připomenutí osudu a zdejšího působení Cyrila a Metoděje jsou součástí výstavy také velkoplošné modely znázorňující pravděpodobnou situaci sakrálního centra Velké Moravy v Uherském Hradišti – Sadech i vzhled dosud málo prezentovaného mocenského ústředí Veligradu, které bylo na místě současného hřbitova ve Starém Městě. Uvidíte zde dobové mince, šperky (např. stříbrné náušnice z 9. století objevené v říjnu 2013) nebo repliky bot.

Zdroj: kudyznudy.cz

Kostel sv. Michaela Archanděla

Na zdejším místě existovala počátkem 9. století rybářská osada, která brzy zanikla a kolem poloviny téhož století tu byla vystavěna rozměrná kamenná stavba palácového typu, nejreprezentativnější objekt v celé tehdejší uherskohradišťské aglomerace.
Stavba byla sídlem velmože, jeho rodiny a schromažištěm zástupců Moravanů. V blízkosti paláce byla pro velmože vystavěna kamenná rotunda, jejíž pozůstatky byly odkryty pod kněžištěm současného kostela. Stavba byla omítnuta a vymalována.

Současný kostel sv. Michala byl postaven ve druhé čtvrtině 13. století velehradskými cisterciáky. Do konce 15. století to byla jediná hlavní církevní stavba města a zjevně byla opevněna příkopem a zdí. Roku 1645 byl kostel vypálen Švédy a obnoven až roku 1734.

Zdroj: kudyznudy.cz

Kostel sv. Ducha

Velkolepá stavba obrovského moderního kostela svatého Ducha trvala v rozmezí let 2002 – 2014 a vyžádala si nemalé finanční prostředky.
Celý kostel je kompletně přístupný vozíčkářům, má klimatizaci i podlahové topení.
Interiér kostela je zatím provizorní a bude postupně dle finančních možností dovybavován.

Dlouho rozestavěný kostel si vysloužil mezi místními obyvateli přezdívku „Temelín“. Slavnostní žehnání proběhlo 5. října 2014 při pontifikální mši.

Ze strany od Památníku Velké Moravy se nachází vchod a čelní strana kostela. Tu tvoří dvě věže mírně skloněné směrem k vlastní stavbě, představující 2 slovanské věrozvěsty sv. Cyrila a Metoděje.

Věže jsou uprostřed propojeny křížem, jehož tvar vychází z nálezu při archeologickém průzkumu této lokality. Hlavní loď má navrženo venkovní opláštění ze skla. Sklo symbolizuje pronikání paprsků a otevřenost církve. V suterénu vzniklém pod hlavní lodí se nachází sál pro společenské využití, různé kulturní i vzdělávací akce ve městě. V přední části je liturgický prostor s oltářem a svatostánkem, který je navržen jako společný pro kostel a zimní kapli, která je umístěna za liturgickým prostorem z východní strany a je zasvěcena Panně Marii.

Zdroj: kudyznudy.cz

Památník Velké Moravy

Památník Velkomoravské říše ve Starém Městě seznamuje návštěvníky s archeologickými nálezy z regionu a životem Slovanů. Veřejnosti byl památník uzavřen dva roky, během nichž prošel kompletní rekonstrukcí a byla v něm nainstalována nová multimediální expozice. Expozice Na Valách je zaměřena především na velkomoravskou aglomeraci s centry v Uherském Hradišti a na církevní stavby v Modré u Velehradu a na Hradisku sv. Klimenta u Osvětiman.

Návštěvník je informován o velkomoravském stavitelství – včetně rekonstrukcí jednotlivých církevních i profánních staveb. Návštěvníci zhlédnou repliky dobových oděvů, obuvi, vzácných šperků, pracovních nástrojů a dalších nálezů z archeologických výzkumů, které ve Starém Městě probíhají již déle než století.

Vystavené předměty jsou doplněny řadou kresebných i trojrozměrných rekonstrukcí, které vysvětlují použití předmětů v praxi a také mapami i diagramy, které osvětlují vazby aglomerace na blízké i vzdálené okolí.

Představeny jsou i aktuální výsledky archeologických výzkumů Slováckého muzea v Uherském Hradišti a Archeologického ústavu Moravského zemského muzea v Brně na zdejším teritoriu. V pokladně lze zakoupit literaturu, vztahující se k období Velkomoravské říše a repliky některých nálezů.

Zdroj: kudyznudy.cz

Archeologické naleziště Špitálky

V 9. století zde, na samém jihozápadním okraji Starého Města, nad ohybem řeky Moravy, existovalo rozsáhlé sídliště, jehož součástí byl areál významného kostela.
Podstatná část sídliště, stejně jako kostela a okolního pohřebiště, však byly zničeny při realizaci nedaleké železniční trati ve čtyřicátých letech 20. století. V hrobech se našly jedinečné doklady šperkařství.

Pozůstatky kostela byly v roce 1969 vyhlášeny Národní kulturní památkou.

Lokalita „Špitálky“ se nachází na tzv. Velehradské ostrožně a tvoří celou jihozápadní část Starého Města, která vznikla vcelku až po roce 1918. Severní část „Špitálek“ je dnes polohou „Na Špitálkách“ (místo objevení základů velkomoravského kostela v roce 1949) v užším slova smyslu. Velehradská ostrožna byla osídlena již od paleolitu, jak nám ukazují jednotlivé nálezy paleolitické štípané industrie, tak i nálezy broušené a hlazené industrie kultury s lineární keramikou, moravskou malovanou keramikou, keramické nálezy z období únětické kultury, kultury středodunajské mohylové a doby popelnicových polí, včetně období halštatu.

Zdroj: www.slovacke-muzeum.cz

pěší trasy

Je čas vydat se na své vlastní dobrodružství!

Skalka u Trenčína - Velehrad

Wisla (PL) - Velehrad

Hodonín - Kopčany - Velehrad

Vranov u Brna - Velehrad

Proč putovat po Cyrilometodějské stezce?

Připravujeme pro vás

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie

Křížová cesta Dušana Jurkoviče

Rozhledna císaře Františka Josefa I.

Otevírací doba

Vstupné: 15 Kč

Svatohostýnské muzeum v Jurkovičově sále

Muzeum je otevřeno:

Zřícenina hradu Obřany

Portáši na Klapinově

Zřícenina hradu Lukov

Otevírací doba

Vstupné: 60 Kč

Zoo Zlín-Lešná

Co byste rozhodně neměli minout:

Otevírací doba:

Vstupné: 150 Kč

Zámek Lešná

Architektura

Otevírací doba

Vstupné: základní trasa 60 Kč, rozšířená trasa 80 Kč

Hrobka rodu Seilernů

Kostel Narození Panny Marie

Otevírací doba

Starý štípský kostel

Baťova vila ve Zlíně

Prohlídka vily

Zámek Zlín

Otevírací doba

14|15 BAŤŮV INSTITUT

Otevírací doba expozic a výstav

Otevírací doba expozic a výstav

Otevírací doba knihovny

Správní budova č. 21 – zlínský mrakodrap

Otevírací doba

Poznámka

Památník Tomáše Bati

Současnost

Otevírací doba

Poznámka

Vstupné: 80 Kč

Svatá voda, poutní místo Kaménka

Zámek Napajedla dýchá minulostí a žije současností

Otevírací doba

Vstupné

Hřebčín Napajedla

Exkurze v hřebčíně

Otevírací doba

Vstupné: 100 Kč

Radnice města Napajedla

Kostel sv. Bartoloměje

Muzeum Napajedla

Otevírací doba

Poznámka

Vstupné: 40 Kč

Králův stůl

Vstup: volný

Archeoskanzen Modrá

Otevírací doba

Vstupné: 80 Kč

Rozhledna Židoviny v Modré

Kostel sv. Jana Křtitele v Modré

Živá voda – sladkovodní a botanická expozice

Otevírací doba

Vstupné

Centrum slováckých tradic

Otevírací doba:

Terárium Modrá

Otevírací doba:

Vstupné: 80 Kč

Velehrad – významné poutní místo

Otevírací doba

Vstupné: 60 Kč